devel.cz

Když shrnu svoje zkušenosti po třech letech freelancování, jako nejdůležitější zpětně vidím:

• Udržet si disciplínu, ale nesklouznout k workoholismu, tzn. nemít problém ráno vstát a pustit se do práce a večer ve správný čas přestat a nechat zbytek na zítřek. Stres a následné nevyspání jsou destruktivní pro výkon a absence volného času zase pro motivaci a obojí je nezbytné k práci. A k udržení motivace je třeba znát dobře sám sebe, vědět, kde jsou tvoje limity, jaké jsou tvoje potřeby a umět se sebou pracovat. To je asi disciplína samo o sobě.
• Mít zvládnutý vlastní time management - plánování, odhady (odhady, ODHADY!), záložní plány pro případ, že ti vypadne projekt, ideálně i naplánovat si čas na učení nových věcí a na odpočinek a odreagování.
• Mít několik spolehlivých klientů, se kterými dlouhodobě spolupracuješ, nebo vypracovanou dobrou metodiku pro spolupráci s novým klientem. Může mít chaos v organizaci, může mít problém s platební morálkou, může být problém kdekoliv a ne vždycky je poznat hned v začátcích spolupráce. Osobně dávám přednost dlouhodobé spolupráci s několika klienty, ať už jde o IT firmy, nebo koncové zákazníky, a příležitostně beru i menší projekty pro nové klienty. Je třeba počítat s tím, že nový klient s sebou vždycky nese určitou režii, je třeba se vzájemně oťukat a nastavit pravidla spolupráce a pak taky zjistit, jak ta spolupráce funguje v reálu.
• Mít finanční rezervu, protože ta ti dává prostor nebrat špatnou práci a radši třeba týden nebo dva investovat do vlastního vzdělávání, když zrovna nic zajímavého není.
• Mít reálná očekávání, co se týká financí - pokud přijdeš za klientem s tím, že "já jsem profík a vím, co dělám, a taky si za to nechám dobře zaplatit", tak nemůžeš čekat, že klient bude ochotný ti za tvou profi-rate sponzorovat třeba týden učení nové technologie (pokud není specifická pro daného klienta). Pokud přijdu za někým jako profík a je třeba se pro realizaci daného projektu naučit něco, co zatím neumím, tak se to naučím ve svém volném čase (což by mi ve výsledku pořád ještě mělo dávat rozumnou hodinovku, protože tam toho učení je poměrně málo). Pokud přijdeš s tím, že něco umíš a něco se naučíš za pochodu, pak je ok, když si řekneš na hodinu přiměřeně míň. Plus mínus by to mělo ve výsledku pro tebe vycházet stejně (s ohledem na to, že naučit se novou obecně používanou technologii je tvoje plus a zvyšuje to tvoji hodnotu a potenciální možnost dobrého výdělku).
• Pohlídat si organizaci - od dodržení zadání až po placení faktur. Nenechat si za fixní cenu podstrčit milion drobných úprav a změn, které ti výslednou práci nafouknou na dvojnásobek. Odhadnout, kde je lepší fixní cena (osobně preferuju, ale je potřeba dobrá organizace) a kde je to zbytečně velké riziko a raději půjdeš do hodinovky (typicky projekty, kde se původní zadání hodně mění, klient mění názor apod.). Všechno mít zdokumentováno a ideálně i odsouhlaseno klientem, abys měl podklady pro pozdější argumentaci. Lidská paměť je děravá a co je psáno, je dáno.
• Používat efektivní nástroje, které ti usnadní organizaci práce i práci samotnou. Neustále pracovat na zlepšení efektivity. Pokud děláš cokoliv, co se opakuje, a můžeš to nechat na nějakém spolehlivém SW, udělej to. Využívej svůj potenciál jen k tomu, co za tebe žádný SW udělat nemůže.
• Nesnažit se zvládnout všechno sám, zjistit, co ti jde a co tě baví, a na zbytek si najít někoho, komu zase jde a baví ho ten zbytek (kódování, grafika, cokoliv podle oblasti, ve které se pohybuješ). Zvládnout všechno sám obvykle znamená nižší kvalitu výstupu, pokud neděláš opravdu jednoduché věci. Snažit se udržovat si aktuální povědomí v mnoha oblastech znamená spoustu režie navíc, míň času na práci a míň času pro sebe, což podle mě není zvládnutelné a dlouhodobě se to vymstí hlavně na motivaci.

Co se týká očekávané technické úrovně, ta se liší klient od klienta. Někdo jede na aktuálních technologiích, někdo potřebuje upravit několik let starý projekt a bude rád, když to bude fungovat na dosavadní úrovni, protože na remake třeba nemá finance. Důležitý je ale určitě přístup - vstřícnost, zároveň ale realistický pohled na věc a schopnost odhadnout, co klient potřebuje, a navrhnout vhodné řešení tak, aby klient dostal, co chce, zaplatil přiměřenou cenu a tys na tom neprodělal. Důležité je respektovat přání klienta - říct mu svoje, ale konečné rozhodnutí nechat na něm a když to bude neprůchodné, tak jít od toho. Taky je třeba mít na paměti, že tvoje projekty jsou tvá vizitka, spokojení klienti taktéž a dělat všechno pro to, abys za sebou nenechával nic, za co by ses musel stydět. (Což neznamená, že by se to vždycky podařilo, někdy to holt nevyjde.)

Za sebe můžu říct, že když jsem začínala jako freelancer, měla jsem za sebou 1,5 roku v zaměstnání (rok flash, trochu python/django, trochu php). Měla jsem jednoho klienta, další přibyli časem. Psala jsem strašně, neobjektově a chaoticky. Učila jsem se za pochodu, dělala jsem za pár kaček a teprve postupně se dopracovávala k dobrým zdrojům informací, čistějšímu kódu a podobně. Začít se dá i na špatné úrovni, ale je to dřina, často zbytečná, protože za jiných okolností by bylo možné získat stejné zkušenosti rychlejší a příjemnější cestou. Obecně, čím lepší máš startovní pozici, tím líp pro tebe, protože pak se problémy jakéhokoliv druhu řeší mnohem snáz, než když skočíš do vody, zjistíš, že neumíš pořádně plavat a pak se to na tebe sype ze všech stran.

Kdybych byla zpátky ve firmě a zvažovala freelancování, začala bych třeba externí spoluprací na částečný úvazek (klidně se stejnou firmou) a kombinovala to s vlastními samostatnými projekty. Tak se dají dobře získat zkušenosti s organizací, sebeorganizací a obecně s tím, s čím se nepotkáš, když chodíš každý den sedět někam do kanclu.