Jak se vyrovnat s NIH syndromem? rubrika: Folklór
Jak se vyrovnáváte s neodbytným pocitem, že byste měli něco implementovat, protože existující implementace jsou špatné a vy byste to dokázali líp?
Litovali jste někdy toho, že jste se pustili do implementace vlastního řešení? Nebo naopak toho, že jste použili hotové a vymstilo se vám to?
Přijde mi, že je na místě odlišit přístup k NIH v pracovní době a v osobním volnu.
U práce, za kterou jsem placený, je NIH slušné riziko a potenciální zdroj mnoha problémů. Příliš optimistický iniciální odhad, komplikované maintenance, obtíže při komunikaci s upstreamem (v případě forku), zabředávání do implementačních detailů a ztráta času / perspektivy na "the big picture". Co hůře, pokud se následně ukáže, že vlastní řešení byla slepá cesta, následuje ostudný refactoring do již existujícího a smutné konstatování, kolik že času (=peněz) bylo zahozeno.
Na druhou stranu u volnočasových projektů mi NIH přijde jako bomba a motivace k tvoření. Tolik nových a zajímavých věcí, které jsem se naučil, jen proto, že mi žádné existující řešení nevyhovovalo! Jazyky, technologie, (nízkoúrovňová) API, lidé, komunita, mozková aktivita. V takovou chvíli skutečně nelituji "propáleného" času, protože získané informace, zkušenosti a dovednosti už v hlavě zůstanou.
Pro zobrazení všech 5 odpovědí se prosím přihlaste:
Nebo se přihlaste jménem a heslem:
Komentáře